Pěší pouť na Svatou Horu
Na pouť se nás o víkensu vydalo 8 dětí a 4 dospělí. Počasí nám přálo, bylo pod mrakem a občas vykouklo i sluníčko. Prvních pár kilometrů jsme brebentili ostošest, mlsali maliny a ostružiny. Pak začalo stoupání, a s tím i hekání. Už to nebyla procházka, ale skutečná túra. Ale udělali jsme si přestávku, něco smlsli, a hned se šlo lépe. A takto celý den. Večer už jen rozbít stany, uvařit večeři a u ohně a kytary vychutnávat nezapomenutelný letní večer.
Zpívat písničky z pohádek, kochat se hvězdnou oblohou a ukusovat z buřtíku. Zato ráno bylo opravdu kruté, z tepla spacáku se nikomu nechtělo vstávat do chladného rána. Ale teplý čaj nás aspoň trochu rozehřál. Tak jsme sbalili spacáky, stany a vyrazili na další část trasy. A zase jako předešlý den, bolavé nohy, brebentění dětí a občasná přestávka nám vyplnily den tak, že jsme se zcela neočekávaně vyloupli z lesa, a před námi již Příbram. A to už šlo snadno, pak nás čekala zmrzlina, mše svatá v chrámě a poklusem stíhat vlak a domů.
