Ozvěna Noci venku aneb žonglování se životem
„Nevím, zda se moje veselé vystoupení hodí po smutném a vážném filmu...“ Tak nějak zněla slova studenta berounského gymnázia Tomáše Škardy před svým vystoupením žonglování. Reagoval tím na dokumentární film Láska v hrobě od režiséra Davida Vondráčka, který se promítal v rámci Noci venku. ..rozklikněte na článek Mgr. Pavla Navrátila
Myslím, že pokornými slovy se šikovný student mýlil. Při ukázce umění v žonglování mně vytanulo na mysl, že i žonglování má spojitost s filmem či životem lidí strádajících nejen na ulici.
Život lidí, ať již bez domova nebo bydlící, bohatých či chudých, moudrých či méně inteligentních je podoben míčku při žonglování. Stejně tak, jako míček, tak i lidský život je jednou nahoře, jindy dole. Dle prožití klientů denního centra pro osoby bez přístřeší, víme, že umělec (rozuměj rodina, manžel či manželka, ztráta zaměstnání atd.) může pochybit. Někdy míček letí a opět se odrazí. Stejně tak jako lidský život. Krásně se na to kouká. Někdy si však kejklíř potřebuje odpočinout nebo udělat vsuvku - přestávku pro potlesk. Někdy však může pochybyt. To míček spadne, a dokud ho kejklíř nezvedne a nevyhodí, tak zůstane nehybně ležet.
Do bezdomovectví a života na ulici může propadnout každý. Hranice mezi bydlením, šťastným a spokojeným životem a životem na ulici je tenká. Tuto hranici překračuje mnoho spouštěčů. Někdy jsou to vztahové problémy či partnerské rozepře. Na besedě s bývalým klientem Denního centra pro osoby bez přístřeší bylo vysloveno: "... Byl jsem ženatý. Rozvedl jsem se. A tím to všechno začalo..." Jindy je to nemoc ať již psychická či somatická. Většina lidí bez domova zneužívá požívání alkoholických nápojů a tím pádem dochází ke ztrátě pracovních návyků.
Tak jako umělec kouzlí při žonglování s míčky, každý z nás se učíme nebo umíme nějak žonglovat se životem. Každý člověk, procházející životní krizí, potřebuje zvednout ze země, stejně tak, jako se ze země zvedne spadlý míček a opět vyhodí.
Práce v pomáhajících profesí (nejen u lidí bez domova) je podobna umělci - kejklíři, který zvedá ze země spadlé míčky a dostává je zpět tam, kde mají být. Je to velké umění. Postupně se člověk učí žonglovat sám. Postupně se jeho život dostává do jeho rukou. Postupně se naučí největšímu umění svého života.
Přeji všem lidem (nejen bez domova), aby to dokázali.
Mgr. Pavel Navrátil
autor je sociálním pracovníkem Denního centra pro osoby bez přístřeší Farní charity Beroun
Noc venku BEROUN 2014 pořádala Farní charita Beroun, akce se uskutečnila 20. listopadu 2014 v sále Gymnázia Joachima Barranda Beroun.
