Charita Beroun

Pan Pavel Navrátil pochází z Moravy - okresního města Kroměříže. Zde se narodil, strávil dětství a vystudoval střední školu obor operátor potravinářské výroby.

Po absolvování střední školy v r. 1995 pracoval v dělnické profesi při výrobě campingových ledniček v IPV Electrolux. V r. 1997 nastoupil na civilní službu do Muzea Kroměřížska. Po civilní službě do konce r. 1998 v Muzeu Kroměřížska pracoval nadále na pozici pomocný dělník. V letech 1999 až 2000 pracoval jako stavební dělník u firmy DAMOK spol. s r. o. V r. 2001 byl po úspěšném přijímacím řízením přijat na denní studium na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze na obor husitská teologie dvouoborová v kombinaci s psychosociálními studii. Vysokou školu úspěšně dokončil magisterským titulem v r. 2008.

Během studia byl ve služebním poměru CČSH jako kazatel náboženské obce v Plaňanech na Kolínsku.
V Plaňanech byla nepočetná romská komunita. Romové p. Navrátila natolik uchvátili, že se jim začal aktivně "amatérsky" věnovat a studovat jejich historii a kulturu. Zároveň s partou přátel a nadšenců spoluzaložil občanské sdružení Multikolor. Multikolor o. s. bylo založeno na dobrovolnické fázi a věnovalo se zejména volnočasovým aktivitám pro děti ze sociálně vyloučených lokalit na kladensku. Podařilo se jim uskutečnit několik víkendových turistických výletů a 3 ročníky týdenních táborů.

Zároveň, během studií v každém svém volném čase jezdil do romských osad na východním Slovensku, kam v  vozil pro potřebné lidi oblečení atd. Na základě nespočetných návštěv a zkušeností z romských osad pan Pavel Navrátil napsal diplomovou práci na téma Tradiční víra Romů, kterou na podzim r. 2008 úspěšně obhájil.

Romské tematice se chtěl věnovat nadále a proto v r. 2008 nastoupil na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze studovat obor filologie - romistika. Tento obor z důvodu pracovní vytíženosti nedokončil.

Pan Navrátil nadále působil v sociální sféře v pomáhajících profesích. Namátkou vybíráme nejzajímavější zaměstnání:

Od r. 2006 do r. 2008 pracoval na pozici osobní asistent v chráněném bydlení pro osoby s autismem v Hřebči u Kladna. V Domově svaté Rodiny v Praze - Liboci v působil v přímé péči u lidí s mentální retardací. Jeho posledním zaměstnáním, před nástupem do Farní charity Beroun byla APLA Praha, střední Čechy o. s. (Asociace pomáhající lidem s autismem). Zde působil jako osobní asistent v Domově se zvláštním režimem pro lidi s problémovým chováním a autismem v Libčicích nad Vltavou. S APLA ovšem nespolupracoval jen od r. 2010, kdy byl zaměstnán na HPP, ale již mnohem dříve. Již desátým rokem spolupracuje s APLA  jako osobní asistent, dále pak se účastní letních táborů s názvem "Pro rodiče bez rodičů," kde se celodenně stará o lidi s problémovým chováním a autismem a v neposlední řadě je vedoucím respitních víkendů pro děti i dospělé lidi s autismem. Taktéž je spoluzakladatelem a člen sdružení Radovanovy cesty o. s. http://radovanovy-cesty.tk/

Medailonek o panu Navrátilovi uzavíráme jeho doslovnou citací odpovědi na naši otázku, co očekává a zaujalo na práci pro lidi - muže bez domova a jak se k této práci dostal.

"Dlouhá léta pravidelně i nepravidelně jezdím za svými přáteli do romských osad, které jsou na východním Slovensku. V osadách pobývám asi týden. Potřebným rodinám přivezu v rámci svých možností a sil oblečení, které mi zase dají dobří lidé v Čechách. Romští přátelé mě vezmou mezi sebe a učí mě romskou kulturu. Jedná se zejména o paťiv - čili úctu. Úcta k lidem a světu. Učí mě vařit romská jídla, jako jsou halušky, goja, či pišota... Hraji si s dětmi, malujeme, kreslíme, či jen tak jdeme na výlet.

Při jednom odjezdu nočním rychlíkem ze Spišské Nové Vsi, jsem si přisedl do kupé, v kterém byli Romové z jiné osady, než do kterých jezdím. Tito Romové jeli do Čech za prací. Vzájemně jsme se představili a povídali si, kdo co dělá. V té době jsem se staral o rozpadlou faru v Plaňanech na Kolínsku. Pánové v kupé navázali na rozhovor a říkali, že nedaleko od Popradu působí římskokatolický kněz, který se jmenuje Kuffa. Také se stará o opuštěnou faru a zároveň i o opuštěné lidi (lidé bez domova, svobodné maminky, propuštěné vězně, postižené atd.) Snad náhoda či Boží prozřetelnost to byla, když jsem brzy ráno přijel na Moravu, koupil jsem si noviny a byla v nich reportáž o Mariánovi Kuffovi a Institutu Krista Velekněze s názvem: "Slovenská Matka Tereza je muž." Mimochodem Tento článek mám dodnes schovaný. Životní příběh římskokatolického kněze Maroše Kuffy mě tak nadchl, že při dalším výjezdu na Slovensko jsem ho do Žakovců šel navštívit. Bohužel zrovna tam nebyl a nesešel jsem se s ním. Leč nelituji toho. Měl jsem čest tam několik dní zůstat a dobrovolně se spolupodílet na životě a práci komunity. Pro mně silným zážitkem byl při těžké fyzické práci rozhovor s bývalým několikanásobným vrahem. Když jsem opouštěl komunitu, přišel jsem se s ním rozloučit na pracoviště, kde pečoval o postižené lidi. Na takovou Boží lásku dlouho nezapomenu.

Setkání s Marošem Kuffou se mi poštěstilo příště. Do Žakovců jsem přijel k večeru a na recepci mi řekli, ať počkám na "farára". Čekal jsem před vchodem a přišel chlap v pracovní obuvi a v montérkách s prázdnýma kýblema od krmení od prasat. Byl to kněz Marián Kuffa. Hned jsme si začali tykat...

Do výběrového řízení na nového vedoucího azylového domu sv. Jakuba pro muže jsem šel s vizí, jakou má v Žakovcích Marián Kuffa. Jaké bylo překvapení na mojí straně, že Farní charita Beroun na tuto vizi již dávno najela. Co vše dělá pro lidi bezdomova - Azylový dům, Noclehárna, Sociální rehabilitace, Teplá židle, Denní centrum, Terénní program atd.

Takže vidím, že je v této organizaci tým profesionálů a já nemusím zasévat, ale obhospodořavat to, co už někdo zasel."

Před novým vedoucím stojí nejedna výzva spojená s novým působištěm. 

Přejeme jemu i sobě, ať mu elán dlouho vydrží!